Oddílová podzimní výprava na Děd

9. října 2018 v 21:36 | Tonička |  Kronika

ODDÍLOVÁ PODZIMNÍ VÝPRAVA - 18. 11. 2017

Z BEROUNA PŘES DĚD DO NIŽBORA


ÚČAST:
Anička H., Eliška, Vendy, Marek R., Vojta, Marek B., Matin H., Vojta Š., Tonička




Naším obvyklým spojem jsme odjeli z Nučic tentokrát jen do Berouna, kde naše výprava do lesů začala. Po červené jsme došli až na kraj Berouna , kde jsme se u "Beroun - chaty" vydali po žluté po úbočí kopce Brtatka. Byla to naprosto kouzelná cesta, na které nás podzim jenom hřál.


Pak jsme pokračovali po žluté až ke Kapli Panny Marie Bolestné, která je vidět z Berouna velmi zřetelně. Tam jsme potkali skupinu dělníků, která do země akorát cosi zaváděla. Pravděpodobně šlo o elektrické dráty.


O kus dál jsme pak na modré narazili na vysílač, odkud byla krásná vyhlídka na Beroun. A jeho paneláky. :P


Po modré sme pokračovali až ke kamenné rozhledně Děd, což je u nás vůbec první rozhledna vybudovaná ČKT. Začalo se ochlazovat. Vyšli jsme si tedy na rozhlednu, ale protože foukal studený vítr, sešli jsme docela rychle dolů. Udělali sme fotky a za rozhlednou jsme se u ohniště "naoědvali". Byli tam i nějací jiní lidé. Když se dozvěděli, že jdeme až do Nižbora, docela kouleli očima. Nicméně my se nebáli a vydali jsme se na cestu směrem na Lísek po zelené a červené.


Z Lísku jsme se vydali po žluté až do Nižbora. Cestou jsme si zahráli různé hry, například vzájemné navigace.


Pauzy jsme samozřejmě měli také. Krátké, ale časté.:-) A i slunce občas vykouklo.


Když už to vypadalo, že času máme opravdu hodně málo..., ve vhodnou chvíli sme si cestu zkrátili přes louku a doufali, že nás nevyžené nějaké stádo. :D Naštěstí nikdo a nic tam nebylo, takže nám to ušetřilo třeba i deset minut času! Museli jsme ale například válet sudy pod ohradou, abychom se na louku dostali. Každopádně to bylo velké zpestření a tochu změna pohybu! :D


Na konci této louky už byly rybníky, které leží na kraji Nižbora. Čas nás nakonec tolik netlačil, že sme uvažovali, že se ještě podíváme pár metrů ke keltskému Oppidu Stradonice. Jenže všichni byli už tak mrtví, že jsme se rozhodli to nechat na jinou výpravu.:-) Nicméně když už to vypadalo, že jsme tedy ve městě, byli jsme trochu zklamaní, jak dlouho podél potoka do centra městečka jdeme. ypadalo to, že ta cesta nemá konce a zámek se ne a ne ukázat. Navíc se začalo stmívat... Když už je listopad! Nicméně všicni yli stateční a na nádraží jsme došli vcas. I s rezervou. Takže jsme se rozvalili v čekárně na vlak, kde se i topilo, dojedli poslední zásoby a doufali, že do příjezdu vlaku neusneme. :D Celkem jsme totiž našli kolem 18 km!! Myslím, že to je naše prozatím nejdelší oddílová jednodení výprava...:-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama