Oddílová podzimní výprava na Valdek

24. října 2018 v 19:35 | Tonička |  Kronika

ODDÍLOVÁ PODZIMNÍ VÝPRAVA 20. 10. 2018

"Z HOŘOVIC NA HRAD VALDEK"

ÚČAST:
Péťa, Martin Š., Honza P., Kuba, Kája, Honza T., Maruška, Terezka, Eliška P., Vojta Š., Martin H., Eliška H., Liduška, Anička, Marek K., Nela, Erik, Vojta B., Tom, Elí, Niki, Marko, Tonička



POKRAČOVÁNÍ PO ROZKLIKNUTÍ.


Sraz byl opět na stanici Nučice - zastávka, tentokrát v 9 hodin, protože nám trochu upravili jízdní řády. Na zastávce jsme se potkali ještě se Zubry (oddíl z Mezouně), kteří jeli na výpravu na Vranní skálu. Společně nás tedy čekala cesta do Berouna, kde jsme měli zhruba půl hodiny času. Celý oddíl jsme s Elí rozdělily do 3 týmů, včetně vedoucích. V těchto týmech je čekalo několik úkolů. Především dostal každý tým kámen. Obyčejný kámen z nučické vlakové zastávky. Úkolem týmů bylo kámen vyměňovat vždy za cennější předmět. Na konci výpravy se pak hodnotila originalita získaných předmětů. Pak jsme si samozřejmě rozdali klíšťata, bez nich bychom ani nemohli vyrazit.:-)


Vlakem jsme jeli také chvíli se Zubry, avšak oni vystupovali ve Zdicích, my o kus dál v Hořovicích. Ve vlaku si někteří samozřejmě vybalili první svačiny. Některé týmy také pilovaly taktiku vyměňování kamenů, některé se o to už úspěšně pokusily.


V Hořovicích jsme vystoupili a čekalo nás krásných 10 km na hrad ležící na kraji CHKO Brdy. Abychom nešli přes celé Hořovice, cestu jsme si tochu zkrátili přes louku na západní straně města, kde vedlo několik pěšin. Nezapomněli jsme ani na naše oblíbené pochodové hry..:-)


Tak jsem šli tak dlouho, dokud jsme nenarazili na zelenou značku.


Šli jsme moc pěknou krajinou, kolem polí, lesem, kolem rybníků...kde jsme viděli několik rybářů. Kluci neváhali a hned se pokusili od nich něco získat za předmět, který získali za kámen. Ano, i u rybářů byli úspěšní a Kuba pro svůj tým získal například rybářský splávek.


Když jsme si dali pauzu na jídlo, udělali pár fotek, přišli za mnou starší kluci, že bychom mohli kontrolovat kl획ata. S nadšením jsem řekla: "No jasně!" Sundala jsem si batoh a zjistila jsem, že jsem měla všechny kolíčky já! Ty děti se na mě domluvily a smály se mi, protože sankce za každý kolíček byla předem řečená. Uprostřed té dlouhé cesty mi tedy děti s nadšením počítaly 40 dřepů.:D


Co by to bylo za výpravu, kdyby se neobjevil nějaký háček! Jak se nám stalo už na výpravě na Karlík, i tady nekorespondovaly cesty a značení s údajně aktualizovanou mapou. Zlaté tištěné mapy od KČT! Tak jsme si kousek zašli. Brzy jsme se ale zorientovali a byli zase na správné cestě. Za chvíli jsme došli na naučnou stezku, která nás měla dovést až do Neřežína, ovšem i ta měla ve skutečnosti tochu jinou trasu než bylo v mapě. Nicméně nijak zvlášť jsme nebloudili, tady bylo jasné, že musíme klesat dolů do vesnice.

V Neřežíně jsme se napojili na žlutou, která nás dovedla až k hradu. No, krpál to trochu byl! Ale byla to rovná asfaltka, která byla kratší, než zespoda vypadala.

U hradu jsme si řekli několik pravidel, jelikož hrad není v nejstabilnějším stavu, a s nadšením šli dovnitř.
Sesterský hrad od nedalekého hradu Žebrák je nádherný především tím, co všechno je na něm zachovalé nebo alespoň patrné. Naprosto zřetelný byl příkop, který jsme museli tochu obejít, když jsme nechtěli skákat ze skály. Prošli jsme opraveným portálem a kolem věže jsme se dostali až do zbytků hradního paláce.


Vylezli jsme až nahoru, kde jsme se kolem ohniště usadili a vytáhli si oběd. Během toho jsme si povídali něco málo o hradu, jeho historii a pověstech, které se k němu váží. Například jsme si zmínili historku o založení kláštera Svatá Dobrotivá, který se nachází v nedalekém Zaječově.


Pomalu jsme dojedli a udělali nějaké společné fotky. Když jsme pak klesali dolů k věži, ještě jsme si cestou ukázali patrné úkazy, které jsou na hradě vidět, o nichž jsme se dozvěděli z jeho popisu.


Prohlédli jsme si ještě kus ohraničené "místnosti" paláce, podívali jsme se do věže a pomalu šli ven. Na hradě jsme měli to štěstí, že nám tam pěkně svítilo slunce. Nebylo tedy divu, že jsme tam potkali poměrně dost dalších lidí...:-)


Teď nás čekalo už jen necelých 5 km, cesta do Komárova. Šli jsme tedy po žluté zpět do Neřežína - cestou jsme hráli Cukr káva. Kuba v této hře získal plusový bod pro svůj tým. Jinak cestou týmy samozřejmě nezapomněly vyměňovat.

Pokračovali jsme kolem vodní nádrže Záskalské přes Chaloupky, Mrtník až do Komárova. Městem jsme šli docela dlouho. Ale pak jsme jen obešli poštu a ejhle, byli jsme na zastávce. Do příjezdu autobusu jsme měli krásných 8 minut.

Akorát jsme si připomínali, jak se budeme v autobuse chovat, když nás je tolik, když někteří najednu zvolali: "To pojedeme tímhle?" Trochu jsem čekala, že jsou děti ohromeny něakým moderním autobusem, který v těchto končinách jezdí. Otočila jsem se a k zastávce přijížděl Mikrobus! Říkala jsem si "potěš koště", když s námi jeli ještě další 4 lidé. Nicméně vešli jsme se do něj úplně v pohodě, obsadili jsme zbytek sedaček. Pro některé to byla vůbec první jízda mikrobusem. Pozitivní ale yblo, že tento bus nám zastavil v Hořovicích přímo u vlaku! Takže jsme pohodlně přestoupili na perón, kde jsme měli dvě desítky minut času, které jsme uvítali pro odpočinek. Rychlíkem jsme pak dojeli do Berouna, kde jsme měli hodinku. Tam jsme se mimochodem potkali pět se Zubry.

Šli jsme do autobusové čekárny, kde nás čekal ještě kvíz, co i kdo zapamatoval o hradu. Byly to otázky vždy s výběrem odpovědi Byla jsem velmi mile překvapena, kolik si toho většina pamatuje! Zhodnotili jsme také předměty, které děti získaly postupným vyměňováním z kamene. Jeden tým získal stavební metr, druhý pišingry citrónové chuti a třetí získal nafukovací balónky různých tvarů. Tým Káji a Kuby by byl nerozhodně, kdyby Kuba nezískal plusový bod za Cukr káva. Takže Kubůb tým byl první, Káji druhý a Honzíka třetí. I tak to ale bylo těsně.
Ve zbytku času jsme odpočívali, a kdo chtěl, šel si koupit něco dobrého na zub, a povídali jsme si. Pak jsme se odebrali na vlak, Zubři se k nám připojili za okamžik.


Když jsme přijeli do Nučic, čekalo nás stejně dojemné přivítání od rodičů, jako bylo loučení na začátku dne.
Co je ale důležité říci, na této výpravě byla největší účast z celého oddílu, jakou jsme kdy na oddílovce měli! Jen tak dál! :-)




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama