Středisková víkendová výprava Dvůr Králové

10. října 2018 v 20:01 | Tonička |  Kronika

STŘEDISKOVÁ VÍKENDOVÁ VÝPRAVA

DVŮR KRÁLOVÉ 13.-15. 04. 2018


ÚČAST:
30 dětí, 9 vedoucích (Maky, Buchy, Terka, Tony, Ondra, Bětka, Týna, Zdenda, Tonička)
Z Tachlovic: Vendy, Eliška H., Vojta, Mára, Lída, Marek K., Tonička




PÁTEK

Sraz byl v 16:15 na vlakové stanici Nučice - zastávka, odkud se odjelo na Smíchovské nádraží. Tam už čekali další účastníci výpravy. Společně jsme se vydali rovnou na druhé nástupiště, kam akorát přijíždělo Pendolino. Ano, pro mnohé z nás to byla vůbec první jízda Pendolinem, takže už tento samotný fakt byl pro některé velkým zážitkem. Nikdo už ale nečekal, že i takový vlak by mohl cestou do Pardubic nabrat téměř půlhodinové zpoždění. Nikomu to ale zvlášť nevadilo, protože jsme v Pardubicích vlastně skoro nečekali.


Kolem sedmé večer jsme v Pardubicích přesedali do rychlíku, kde jsme měli rezervovaná místa. Rychlík se skládal z vagónů několika typu vlaků (Regionova, Hurvínek, běžný rychlíkový vagon a jiné), takže to nás překvapilo. O pár okamžiků později jsme narazili na teď už nemilé překvapení v podobě plného vlaku a chaosu ze strany nepříjemného průvodčího. Poslal nás na konec vlaku, kde jsme měli mít rezervaci, ale žádná tam nejspíše nebyla, protože nám nebylo umožněno nechat děti posedat. Byli jsme tedy rozházeni téměř po dvou vagonech a sedali / stáli jsme převážně v uličkách. Bylo velmi teplo a dusno (v Praze, než jsme vyjeli do Pardubic, byla velká bouřka) a lidé každou zastávkou přibývali. Pan průvodčí nás mimo to odmítl pustit do zavazadlového prostoru v podobě běžného prostoru pro kola, kde žádná zavazadla navíc nebyla.


V Hradci Králové nám pak bylo oznámeno, že rychlíkem až do Dvora Králové nedojedeme, protože na trať spadl strom a není jednoduché kolej uvolnit. Čekala nás tedy nečekaná výluka z Jaroměře do Dvora. Cožpak, kdyby šlo jen o klasickou výluku… Do Dvora údajně jelo 8 hlášených skupin čítajících celkem něco přes 250 lidí. A autobusy k náhradní dopravě sehnali jen 3. A známe ty výlukové autobusy, které Dráhy vyhrabou v případě nečekaných výluk. Jeden byl úplně maličký, ve kterém jsme měli strach, aby se cestou nerozpadl. Protože jsme v Jaroměři měli minimum času na přestup do autobusů, skupiny se k nim hrnuly jak stádo ovcí, aby se každý do autobusu vešel, úplně jsme se pomíchali a došlo navíc ke zmatku, co s krosnami. Jeden řidič řekl, že otevře zavazadlový prostor, poté zase že ta Karosa žádný nemá. Takže ve finále naše skupina pobývala ve všech třech autobusech.

Z autobusové dopravy samozřejmě plyne i nemalé zpoždění, což byla pro nás další smůla. Maky už před výpravou složitě domlouvala rezervaci míst městského autobusu od nádraží (nádraží ve Dvoře je na kopci úplně na kraji města). Všichni jsme z náročné cesty byli unavení, a tak Maky i tak zkoušela nějaký ten autobus sehnat, když už jsme ten rezervovaný kvůli výluce nestihli (dorazili jsme kolem 21. hodiny a poslední autobus jel až v noci). Jenže překvapivě se už nedalo nic dělat. Nezbývalo, než jít na domluvenou skautskou základnu pěšky. Než jsme vyrazili, vedoucí si děti rozdělili do týmů, které šly městem spolu a které pak ti vedoucí měli po celý víkend primárně na starosti. Protože nás čekala dlouhá cesta a měli jsme také dost malých dětí z družinky Zubříků, Terka nám přijela autem naproti a naložila několik krosen. Tak se alespoň některým odlehčilo.


Kolem desáté hodiny jsme dorazili na úžasnou obrovskou skautskou základnu místního střediska.


V kuchyni už se vařila rychlá pytlíková rajská polévka a mazaly chleby, aby nikdo nešel spát hladový. Mezitím se do toho děti rozdělovaly do kluboven, kde se ubytovali. Aby to nebylo úplně jednoduché, v druhé polovině domu spal oddíl místních světlušek, takže jsme si navíc museli dávat pozor na hluk, což bylo při téměř 40 lidech po první půlhodině náročné. Nicméně všechno jsme ve finále zvládli. Vzhledem ke komplikacím bylo tedy jasné, že ranní budíček bude posunut.



SOBOTA

Ačkoliv jsme budíček protáhli až na osmou / půl devátou / než se všichni vzbudí, někteří byli vzhůru a čilí už od sedmi. Před snídaní byla rozcvička, abychom protáhli naše ztuhlá těla.



Ke snídani jsme měli čokoládové lupínky s mlékem a Zdendův černý čaj s cukrem a citrónem (podle pořadu "Se Zdendou v kuchyni, aneb vezmeme hotový čaj a přisypeme cukr" :D). Pak jsme se v klidu sbalili na celodenní výlet a shromáždili se na zahradě. Tam nám všem Maky vysvětlila hru, která měla trvání až do konce výpravy. Každý tým dostal seznam různě odvážných úkolů. Některé se zdály být nesplnitelné, například nechat si od někoho ustříhnout pár vlasů nebo si s náhodným kolemjdoucím vyfotit selfie. Úkolů bylo 30 a všichni byli nadšení do toho je splnit. Když jsme vyrazili na autobusové nádraží, odkud jsme jeli do zastávky Vítězná, Kostelíček, jedna družina už splnila jeden zajímavý úkol: získala v cukrárně kopeček zmrzliny, aniž by zaplatila penězi. Než jsme odjeli autobusem, družinka se snažila splnit ještě eden úkol, a sice věnovat 1 kopeček zmrzliny náhodnému kolemjdoucímu. No, bylo teplo, šmoulová zmrzlina se pomalu začínala rozhřívat.. A první mladý muž po dlouhém rozmýšlení zmrzlinu odmítl. Na nádraží jsme potkali několik podivných exitencí, takže družinka nevěděla, co se zmrzlinou. Až pak uviděla babičku s vnučkou, kde ji společně úspěšně udali.:D

U poutního kostelíku Navštívení Panny Marie, kam jsme dojeli autobusem, jsme se najedli, společně vyfotili a pokračovali dál směrem k vesničce Hájemství.




Tato malá vesnička nás velice překvapila. Nachází se tam totiž udržovaný park pro volný čas. Je tam postavený velký moderní dřevěný altán, kde jsme si akorát v čas oběda opekli všichni buřty.



V tomto parku jsme strávili asi tak dvě hodiny, zábava tam opravdu nestála. Nacházely se tam totiž různé "atrakce", o které tam místní nadšenci vyrobili a o které se tam někdo evidentně stará. Šlo o různé dřevěné prolejzačky z kmenů stromu, obří dřevěná zvonkohra, nebo třeba velký model Krkonoš z přesně položených kamenů a vysázeného vřesu, ve kterém se člověk mohl projít a přojít si tak celé pohoří. (Sněžka je na fotce úplně v pravo, velký kámen se dvěma vrcholky)


Nebo tam byla k vidění i originální Meteostanice.:-)


Když byl čas, uklidili jsme po sobě veškerou naši přítomnost a vyrazili lesem Království směrem ke slavné přehradě. Šli jsme kolem (bývalé?) ozdravovny, pak prudce sešli po svahu dolů a byli jsme tam. Bohužel část přehrady byla zrovna pod lešením, to jsme nemohli vědět. Nicméně i tak to yly nádherné pohledy!



Protože spoje autobusové spoje jsou omezené a děti byly unavené, odebrali jsme se kamsi do lesa na autobus. Nicméně i tak, starší děti a kdo chtěl, šli s některými vedoucími pěšky.

My, co jsme přijeli na zákadnu dřív, jsme začali chystat večeři. Děti byly s Tonym na zahradě a hrály různé hry, hrála i kytara. V kuchyni se mezitím vařily špagety s mletým. A Týna udělala čaj, který si naprosto všichni oblíbili. Od té chvíle už nikdo nechtěl čaj z kurzu "Zdenda v kuchyni"! :D
Večer byl pak prostor pro volnou zábavu.


NEDĚLE

Plán na neděli byl jasný. Klasicky začala krátkou rozcvičkou, pak se šlo na snídani (opět různé cereálie s mlékem) a začalo se balit a uklízet. V tolika lidech to byla docela makačka, protože většina malých potřebovala pomoci s balením spacáku nebo zorganizováním věcí, aby se jim vešly do krosen. A to nejlepší na konec: jak rozdat a udat věci, které ničí nejsou? :D Kdo měl tedy zabaleno, šel ven, aby se pak daly poklidit společné prostory, složit matrace a základnu v klidu předat. Pán ze dvorského střediska přišel trochu dřív, ale i tak jsme vše stihli.

Protože bylo ale ještě dopoledne, šli jsme přes město až k zoologické zahradě. Protože když už jsme tedy v tom Dvoře, návštěva zoologické je samozřejmostí! Už třeba proto, že se tam nachází unikátní zvířata. Například okapi jsou v ČR k vidění právě pouze v této ZOO. Krosny jsme si uložili do zamykatelných boxů.



Zoologická byla skvělým místem pro splnnění jednoho z úkolů celovýpravové hry: družinové selfie (pokud možno originální) s nějakým zvířetem.





Myslím, že nejlepší fotku má týn Týny, bezpochyby! :D Ale i vedoucí jsou taková trochu zvířata, která zkoumají a zkouší selfie tyč. :D


No a když jsme byli na safari, navštívili jsme i Africkou školu. Myslím, že jsme tam zapadli výborně.:D


Po drobné "výuce" jsme byli tochu nezdvořilí a před školou se pořádně najedli, protože po poledni nás čekala cesta na vlak a cesta domů.

Cesta zpět naštěstí odsýpala, nic se nekomplikovalo. I tak jsme do Nučic dorazili ale až po páté hodině odpoledne. Nicmeně výprava se vydařila bravurně, velký respekt holkám Pelikánovým a Buchymu, kteří výravu naplánovali a pro tolik zúčastněných zorganizovali!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama